Anticipační tenze v roli úhlavního nepřítele

Opět velice tajemný titulek,  který mnohým řekne vše, jiným však žádná asociace na mysl nevytane. Toto téma jsem si vybrala, jelikož mi daná „věc“ působí neuvěřitelné obtíže.  Ale o čem to vlastně mluvím?
Nebudu vás dlouze napínat, řeč je o trémě. Je to jakási „forma určitého druhu naučeného strachu.“¹  Osobně bych ji spíše definovala jako stav emocionálního vypětí v určité situaci, jenž je – v pozici hudebního interpreta – smíšen s pocitem odpovědnosti vůči posluchači. Může mít nejrůznější projevy – od psychické nevyrovnanosti a bušení srdce až po vnější příznaky – pocení rukou, třes rukou či nohou, roztřesený hlas, tlak v žaludku…

Vím, že vždy je co zlepšovat.

Pro mě je tréma něco, co mě přivádí do stavu naprostého šílenství, chaosu, řady pochybností a v kombinaci s moji silně introvertní povahou je velice nebezpečná, když přijde na veřejné vystupování. Do základní výbavy arzenálu určeného k boji proti strachu z veřejného vystupování rozhodně patří důsledná připravenost daného repertoáru. Tedy ono „absolutno připravenosti“ je velice relativní, jelikož neznám hudebníka, který by byl naprosto spokojen se svým nastudováním skladeb. Vždy je mnoho věcí, jak v samotné interpretaci, tak technice, co lze zlepšit. Byly mi dávány nejrůznější rady, jak se vyhnout stresu z performance, avšak musím říci, že mě moc neuklidnily:
Zůstat v klidu: Zajímavý tip, ale dosti nereálný.
Zhluboka dýchat: Rovněž super rada – avšak bych ráda zdůraznila, že se to nesmí přehnat, jinak vás to uvrhne do mdlob.
Soustředit se na výkon: Chtělo by to jistý dodatek „Jak to udělat“.

Dotek violy.

Na jedné z houslových konzultací mi bylo ctí setkat se a osahat si nástroj, jenž je svou barvou tónu často přirovnáván k lidskému hlasu- viole.  Můj pan profesor ovládá jak housle, tak violu zcela bravurně a když jsem projevila špetku zájmu, neváhal a nástroj mi svěřil do mých neohrabaných rukou. Vím, že housle jsou nejkrásnější, avšak viola mě fascinuje svými hlubokými tóny. Když jsem poprvé zahrála notu c, tedy nejhlubší prázdnou strunu, byl to velmi zvláštní a nepopsatelný pocit, jelikož ta intenzita a hloubka byla velice pozoruhodná nejen pro ucho.   Byla zábava slyšet vše, co hraji na houslích ve verzi alá viola.

Proč vznikl tento web?

Jakožto začátečník hry na housle jsem zprvu sháněla ucelené informace o  nástroji a hře na něj, avšak v mém rodném jazyce se mi nedostalo zdaleka tolik informací, jako v zahraničním prostředí.  Jelikož jsem potkala houslových samouků, kteří rovněž chtěli nahlédnout do tajů onoho nástroje, avšak neovládali anglický jazyk na úrovni, kdy by se mohli učit pomocí anglických video tutoriálů z youtube, napadlo mě začít psát web, kde bych postupem času předkládala od základu vše, co jsem se v průběhu let naučila.

Ráda bych  zde taktéž zveřejňovala své zápisy (o hudbě)  ze školy či z knih, které právě čtu či mé postřehy či zážitky z hudebního světa.

Doufám, že se vám bude web líbit!